Kaplice

Kaplice byla pojmenovaná po malé kapličce, kterou zde podle pověsti nechal postavit rytíř z Pořešína.

Jihočeské město Kaplice leží u řeky Malše v podhůří Novohradských hor. V současnosti se rozšířilo až k frekventované silnici směřující do rakouského Lince. Silnice v tomto úseku v podstatě kopíruje trasu staré obchodní stezky zvané Cáhlovská, která spokovala Čechy s Horními Rakousy. Na ní začala i dlouhá historie města.

Prvně zmíněna je Kaplice roku 1257 jako trhová ves. Tehdy probíhala německá kolonizace jižních Čech, ale slovanský název Kaplice dokládá, že existovala už dříve. Ve 14. století již byla městem, spadala pod pořešínské panství, dokud ji nepřepadli a nevyplenili husité. Po roce 1434 pak náležela Rožmberkům. Za jejich vlády se Kaplice rozvíjela, fungovala zde řada řemeslnických cechů, pivovar, špitál, dokonce i poštovní stanice na trati Praha – Benátky. Kaplici však pustošily především velmi časté požáry, zvláště ničivé v letech 1505-1718, průtahy mnoha vojsk i živelné pohromy. Po smrti posledního Rožmberka Petra Voka připadla Kaplice Švamberkům, jimž ji zkonfiskoval po bitvě na Bílé hoře (1620) hrabě Buquoy. V 19. století se Kaplice proslavila v celém Rakousku díky školskému reformátorovi, faráři Ferdinandu Kindermannovi, který tu vedl vzorovou školu, v níž propagoval spojení výuky s praktickou činností. Jinak však pro rozvoj města nepříznivá léta skončila až se stavbou koněspžešky (1828). Po vzniku ČSR v roce 1918 Kapličtí neuznali hranice nového státu a chtěli se připojit k Horním Rakousům, jejich ozbrojený odpor byl vojensky potlačen. Po roce 1938 nakonec Kaplice krátce k německé říši patřila, dokud nebyla roku 1945 osvobozena spojeneckými vojsky. Odsunem německého obyvatelstva (ažv 80%) po válce však utrpělo město méně než jeho řídce osídlené okolí. V 50. letech se zde budoval průmysl, blízkost státní hranice s Rakouskem a dobré spojení s ním se však saly výhodou až po pádu železné opony. Vyhlášení centra Kaplice městskou památkovou zónou v roce 1990 vylo vedeno snahou zachované památky ochránit a zabránit nevhodné výstavbě. Počet obyvatel města se dlouhodobě pohybuje kolem 7 000.

Přes četné živelné i válečné pohromy zůstala Kaplici řada cenných architektonických památek. Nejvýznamnějšími jsou dva gotické kostely. Starší děkanský kostel sv. Petra a Pavla, nazývaný také německý, který byl po požáru v roce 1507 prakticky znovu postaven v  pozdně gotickém slohu. Kostel je dvoulodní, zaklenutý i v presbytáři síťovou klenbou. Mohutná nesymetricky umístěná věž přiléhá k severovýchodnímu nároží. V 18. století byla zvýšena. Předlohou pro stavbu tohoto kostela byl kostel sv. Bartoloměje v Malontech.

Ve stejném prostoru, východně od náměstí, stojí i filiální „český“ kostel sv. Floriána, který pochází z doby kolem roku 1500 a má rovněž pozdně gotickou podobu. Postaven je na starších základech snad románské kaple, která dala městu jméno. Je v něm velmi pěkný barokní oltář se zlacenými řezbami a sochami světců. Býval obklopen hřbitovem.

V Kaplici byl od 16. století i protestantský kostel, který stál u hřbitova západně od náměstí. Byl přestavěn na špitál pro chudinu a z jeho presbytáře vznikla kaple sv. Josefa a Barbory.

Na náměstí jsou mezi měšťanskými renesančními a barokními domy stará radnice z 16. století a nová radnice s renesančním portálem. Uprostřed náměstí stojí barokní žulová kašna s pranýřem z poloviny 17. století.

Z nábřeží Malše, pěkně parkově upraveného, vychází naučná cyklotrasa „Řemesla na řece“.

Železniční trať obchází Kaplici obloukem k západu, nádraží je vzdáleno asi 5 km. Část Kaplice – nádražídnes náleží obci Střítež a spojení do Kaplice je pak odtud velmi špatné.

Do Blanska, které je součástí Kaplice, se dostaneme po červené značce asi za půl hodiny. Přecházet budeme historický barokní kamenný most z 18. století. Vysoko nad údolím zde stojí obklopen hřbitůvkem původně gotický kostel sv. Jiří, od něhož je pěkný pohled na řeku i město.

Jižně od Kaplice najdeme nad údolím, kterým si řeka razí cestu k severu, přičemž vytváří pěkné peřeje,zříceninu hradu Loužek. Nevelký hrad chránil zemskou stezku již ve 14. století. Od poloviny 15. století patřil Rožmberkům, kteří jej však nechali zpustnout. Možná byl pak sídlem loupeživých rytířů, protože existují pověsti, že je zde ukryt poklad. Jádrem hradu byla jediná obytná věž chráněná hradbou a příkopy, k níž přibyly později další stavby. K hradu se lze dostat jen pěšky, nejkratší cesta sem vede od Skoronic.